Bratři ve zbrani – recenze

Lois Mc Master Bujold
Talpress 2002

When dreams come true… by se mohlo říci k pátému dobrodružství Milese Vorkosigana. Nebo také – po vzoru našich babiček – s čím kdo zachází, tím také schází. Miles Vorkosigan pod krytím postavy admirála Naismithe přivádí své dendrijské žoldnéře na Zemi, či spíše k Zemi, aby tu provedli potřebné opravy a doléčili zranění.

Platba za odvedenou práci se opožďuje a Miles – přesněji admirál Naismith – má problémy se zajištěním každodenního chodu dendrijské flotily stejně, jako s obnovením její bojeschopnosti. Náhle dostane příkaz nastoupit službu – samozřejmě jako Miles Vorkosigan – u barrayarského velvyslanectví na Zemi. Krytí admirála Naismithe začíná mít trhliny, zatím vždy se Císařské bezpečnosti dařilo vyvozovat dojem, že mezi oblastmi výskytu obou postav jsou desítky světelných let. Miles si při interview narychlo vymyslí historku o tom, že Naismith je jeho klon.

lmbbvzA pak náhle Miles stojí svému klonu zoči voči…

Všechno začalo velmi dávno v minulosti, když Barrayar mocí obsadil Komarr, blízkou planetu, která blokovala barrayanům přístup k červí díře a tím i možnost cestovat Vesmírem. Hlavou komarrského odporu se stal Ser Galen, zatím co Milesův otec dostal na této planetě nepříliš lichotivé, ale výmluvné přízvisko Řezník. Milesův nadřízený Galeni na velvyslanectví je z Komarru – a syn Sera Galena. To Miles zjistí, až když Galeni beze stopy zmizí.

A pak náhle Miles stojí svému klonu zoči voči…

Ser Galen unikl a sedmnáct let se připravoval na svoji pomstu, k čemuž mu dopomáhej klon. Mít svého člověka v nejvyšších barrayarských politických i společenských kruzích – to není jen haupttrefa, to je přímo grandhauptterno. Jen je ještě zapotřebí doladit některé prvky chování klonu, aby se mohl bez problémů pohybovat tam, kde již někdy stanula noha Milese Vorkosigana. Miles horečně přemýšlí, jak si zachránit krk, když Ser Galen o jeho budoucnosti již celkem jednoznačně rozhodl.

A pak náhle Miles stojí svému klonu zoči voči…

Bujoldová přivedla do příběhu nový zdroj napětí, komarrský odboj proti Barrayaru. I když dosud prezentovaný obraz barrayarské společnosti byl poměrně pestrý a mohli jsme se v něm setkat s pověrami vesničanů stejně, jako s intrikami šlechty, komarrskou epizodu užívá autorka jako připomínku toho, že v historii každého státu se najdou úzká místa, která jdou interpretovat vícero způsoby a někdy ani ten nejpozitivnější nemusí být zrovna lichotivý. Aura morální převahy barrayarské společnosti jako celku je odpojena od baterek ideálu a místo srdíčka tak nad Barrayarem problikává otazník…

Miles Vorkosigan se poctivě drží schématu, který autorka pro jeho příběhy vypracovala. Jeho fyzický hendikep tu sice není příliš zdůrazňován a využíván, ale o to víc musí Miles zapnout svůj mozek. Co se týče akce, stále ještě se má na koho obrátit se žádostí o pomoc – jeho bratranec Ivan i jeho zástupkyně Elli jsou jeho věrnými přáteli a Elli navíc i schopná velitelka. Jako obvykle, i tady je v příběhu obsažen výrazný morální aspekt, o to zajímavější, že shodou okolností v době českého vydání této knihy probíhají ve veřejnosti diskuse o etice klonování.

Příběhy Milese Vorkosigana jsou jakýmisi kosmickými křížovkami, šarádami, ve kterých Miles musí zanalyzovat situaci a povahy lidí, kteří ho chtějí zabít, a najít vhodný tah. Čas od času mu pomůže starý pán tím, že šikovně zfalšuje hod kostkami a k Milesovu řešení přidá trochu náhody. Ale takový je život – kdyby probíhal bez náhodných vlivů, byl by předurčen a kalkulovatelný. Miles Vorkosigan si ze všeho nejraději emoce racionalizuje, to ale neznamená, že by v něm žádné city a pocity nebouřily. Však také finále knihy, zdánlivě postavené na Milesově velmi racionálním přístupu k problému, je ve skutečnosti založeno na emocích.

Celkově to je dobře přeložená SF klasického střihu a nadprůměrné kvality, která vyžaduje spíše přemýšlivého čtenáře. Příběhy Milese Vorkosigana nejsou analogií standardních detektivek, přesto se jim blíží v tom, že kupředu a do rozuzlení je příběh posunován Milesovým intelektem. Bujoldová navíc vystavěla kulisy barrayarského světa v intencích technologické SF. Její příběhy sice nejsou plné dobrodružství vědy a techniky, ale autorka se drží konzervativních vývojových schémat a technika a technologie, které používá, jsou v dobré relaci k extrapolacím současného stavu a k očekávaným vývojovým tendencím.

Napsal: Petr Pagi Holan

image_pdfimage_print
Štítky , .Záložka pro permanentní odkaz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload the CAPTCHA.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..