Leonard Medek
Klub J. Vernea 2000
Hvězdný Archipelag i průniky, kterými se propojuje s naším světem, byl prostředím knihy Runeround a v Archimagovi Leonard Medek na toto prostředí navazuje. Karel Kamil, známý v Archipelagu jako Abaxos, se už na jachtě Runeround neplaví – její Bezejmenný kámen, který jí dával sílu plout prostředím Archipelagu, postupně ztratil svoji sílu. Safírová koruna se proto stala Abaxovým domovem, místem, kde našel krásnou Vayolé a kde se cítí lépe, než tam, kdesi daleko na Zemi.
První pokus o Abaxovu vraždu se nepovedl. Na Safírovou korunu se ale valí hned dvě vojska, a každé z nich samo o sobě má sílu větší, než jaké by se její obyvatelé byli schopni ubránit. Karthanagové vyrobili a proti Safírové koruně vypravili Molochainar, ohromnou vzducholoď nové konstrukce. V doprovodu dvanácti dalších korábů má Molochainar přinést do Safírové koruny pomstu. Tertius Venenius Corvus je nejenom Imperator Romae Novae, ale také Archimagos – arcimág, který na Archipelagu obnovil malý kousek římské říše a teď se v Safírové koruně snaží získat zdroje a znalosti, které by mu na Zemi dvacátého století pomohly obnovit antický Řím a jeho světový pořádek.
Obě útočící strany mají různou motivaci, ale stejný cíl. Safírová koruna je nadbytečná, v tom se shodují, a zlomyslný osud sesynchronizoval jejich útok. Obránci mají jedinou zbraň – Vayolé a její telepatické schopnosti, jenže umění vyhrávat válku – i bitvy – je založeno na umění mít na správném místě správnou vojenskou sílu. Té se ovšem Safířanům nedostává. Šance na vítězství se ale dají posílit odvahou a lstí. Jenže Archimagos dokáže sledovat dění i v samotném srdci Safírové koruny, v hlavním městě Neopolis.
Leonard Medek je pozoruhodná osobnost naší SF. Svojí rozsáhlou a hlubokou znalostí světové i české literatury patří ke špičce v našem fandomu, a díky svému bradburyovskému vztahu k technice má na čtení (nikoliv prosté hltání textu) dostatek času. Tuto kultivovanost prokazuje i ve svých povídkách a knihách, a tak Archimagos je ukázkou velmi dobře propracované literatury, za niž zaslouží pochvalu. Zápletku netvoří nijak komplikovaně, přesto dává ději dostatečnou složitost a nápady téměř až plýtvá. Nepotřebuje používat snadné metody upoutání čtenářské pozornosti, jakých jsou různé fantasy ságy přeplněny, dokáže se vyhýbat hluchým místům a i vedlejší motivy zpravidla podepírají hlavní děj nebo alespoň slouží jako odlehčující anekdoty s vlastními pointami. Celý příběh jsem přečetl s potěšením – jen jsem cítil zklamání, že jednu dějovou linii autor v kritickém okamžiku přerušil na příliš dlouhou dobu, byť i toto přerušení má svoji logiku.
Je to kniha, která vyžaduje čtenáře přemýšlivého, znalého a zralého – ne proto, že by ke vnímání textu potřeboval znalosti fyziky či biologie, ale proto, že hluboce propracovaný a kultivovaný text obsahuje jiné hodnoty, než dnes tak časté brilantní popisy duelů či překvapivé zvraty děje.
Napsal: Petr Pagi Holan
Přidejte odpověď