Achája II.

Andrzej Ziemiański

Laser-Books 2005

Princezna Achája, právoplatná dědička trůnu království Troy, vstoupila z otcovy vůle do armády. V prvním dílu jsme sledovali, jak si poradila v roli rekruta, vojáka a nakonec zajatce a otroka. Díky vysoké inteligenci a síle se jí podařilo uprchnout. A její další osudy vám prozradí právě tento román. Po krátkém období klidu se Achája znovu dostane do armády, osvědčí se díky statečnosti a zkušenostem, za což je odměněna…

Příběh druhé knihy začíná na stejném místě, kde jsme Acháju a Siria opustili na konci knihy první. Ocitáme se na hranicích císařství Luan a knížectví Arkach, kde se kolem nich vrší mrtvoly služebnictva pobitého převlečenými služebníky Řádu, kteří vzápětí padly za oběť šermířskému umění Acháji. Deset mrtvol řádových vojáků je i to první, co uvidí jejich vlastní velitel, který na místo masakru přijíždí jen o něco déle než Zaan se zbytkem vojáků knížectví Troy. Ponížení své, svých druhů i celého Řádu, které musí následně se stisknutými zuby přetrpět je definitivním potvrzením dosud skryté války mezi Troy a Řádem.

Záhy po vstupu delegace na území Arkachu opouští Achája průvod prince Siria a doufá, že v této zemi, jejíž obyvatelé se nestarají o dění v civilizovanějších zemích a velmi svobodomyslně nahlížejí na své vládce, naleznete tak dlouho nepoznaný klid. A díky své síle a přátelskosti, kterou pociťuje k obyčejným lidem, se jí to i poštěstí. Do jejího osudu však záhy opět zasáhne armáda a Acháje se tentokrát stává členkou dívčí armády knížectví Arkach. Ani v této staronové roli se neztratí a dokáže využít schopností dané jí knížecí výchovou i drsnou drezůrou, kterou poznala jako otrokyně při stavbě císařské silnice.

Ten, komu se líbil první díl, bude zcela jistě spokojen i s druhou knihou. Andrzej Ziemiański opět přivádí svojí hrdinku do mnoha ošemetných situací, ve kterých jí jen málokdy pomůže náhoda nebo někdo z blízkého okolí. Achája se takřka vždy musí spolehnout jen sama na sebe a své těžce vydobyté schopnosti. Ale i přes svou neobyčejnou sílu a rozhled si uchovává svoji lidskost a dokáže se v cítit do svých méně urozených nebo rozumem obdařených společníků.

Velkým kladem je i to, že se Autor v průběhu celé knihy mnohem více zaměřil na samotnou Acháju a další dvě dějové linie ustoupily do pozadí. Čas od času se sice setkáváme i s falešným Siriem a jeho rádcem Zaanem i čarodějem Meredithem, jemuž se stal neodmyslitelným společníkem výtvor „zla“ Virus, ale ti všichni stojí na okraji a jen dokreslují achájinu dobrodružnou cestu, i když nadálku na ní mají také svůj vliv.

Ani ve dvojce si Andrzej Ziemiański nebere servítky a v podstatě na žádné ze zúčastněných armád nenechává nitku suchou. Šikana, povýšenost a malá úcta k životu obyčejného vojáka jsou jednotícím znakem všech vojsk. Občas, zvláště v úvodu, je arkašská armáda vykreslena až přehnaně jako stádo tupých krav a osobně jsem se musel hodně přemáhat, abych tohle přestřelení autorovi prominul. Všechno ale dokáže napravit osobitý a řádně černý humor, který podkresluje i ty nejkrvavější scény, a že jich v knize není právě málo! Ani často používané vulgarismy nejsou v textu samoúčelné a více odpovídají vyjadřování lidí ocitajících se až příliš často na hranici smrti, než je tomu u „ušlechtilejších“ děl slušných anglo-amerických autorů.

To, co se příliš nepovedlo je tentokrát samotný závěr knihy. Zatímco jedničku zakončila opravdu vrcholná scéna, po níž mohl čtenář knihu zavřít s dobrým pocitem a v očekávání příštích událostí, závěr dvojky působí jen jako konec další kapitoly, po níž by bezprostředně měla následovat další. Ale vzhledem k tomu, že už je na světě i závěrečný díl, lze v současnosti toto násilné přerušení přejít s mnohem větším klidem, než tomu bylo ve dnech vydání druhé knihy. Ona takřka tříletá pauza vyplněná několika odklady však stála za to. Předcházející větu proto můžete brát jako předzvěst recenze na třetí díl.

Kniha je doplněna i několika černobílými ilustracemi, které velmi zdařile podkreslují děj. Zde jsou čtyři na ukázku: